Film Pearl Harbor z vás udělá experta na ekonomiku

Po útoku na Pearl Harbor je místní nemocnice zavalena zraněnými vojáky, které sem přivážejí ze všech koutů napadeného přístavu. Jedna ze sester, hraje ji Kate Beckinsale, se ptá, co má dělat. Dostane rtěnku a pokyn, aby na čelo zraněných vojáků psala nějakou značku, podle které budou zraněné vojáky třídit. Koho vzít přednostně, protože je vážně zraněn, ale může přežít, koho ošetřit později, protože jeho zranění nejsou vážná, a koho už neošetřovat, protože je bez šance. V medicíně se tomuto postupu říká triage a představuje základní problém, který řeší ekonomie.

Omezené zdroje

Nemocnice je zavalena zraněnými vojáky a cílem lékařského týmu je zachránit co největší počet vojáků. Nicméně k dispozici mají omezený počet lékařů, omezený počet sester, omezené množství léčiv, operačních sálů a v neposlední řadě nedostatek času. Musí se rozhodnout, jak co nejefektivněji využít svoje zdroje, které nestačí na všechny.

Ekonomie řeší naprosto stejný problém. Ekonomie je nauka, jak zajistit co nejefektivnější využití omezených zdrojů, které mohou být využity pro různé účely. Jak je rozdělit ve společnosti, aby míra spokojenosti byla co největší. Tedy aby zachránila co nejvíce vojáků. Co vyrábět a v jakém množství. Jak zajistit rychlé přesunutí zdrojů, když lidé začnout chtít něco jiného. V jakém poměru se mají z mouky dělat rohlíky a koláče.

Nedostatek zdrojů prý není problém

Socialisté říkají, že nedostatek zdrojů není problém. Že každý může dostat podle svých potřeb. Problém tohoto tvrzení je dvojí. Opomíjí elementární zákon, že když je něco zadarmo, potřeba je nekonečná. Zaveďme socialismus na Sahaře a za pár let dojde písek. Za další zcela ignoruje fakt, že žádný z reálných experimentů, který se pokoušel dosáhnout této mety, nejenže neuspěl, ale přinesl pravý opak.

Základní nástroj pro efektivní využití omezených zdrojů v ekonomice, je svobodně stanovená tržní cena. Cena, která vysílá signál „tohle chci“. Nebo taky „už to nechci.“ Na druhou stranu vysílá i signál „výroba je dražší, omezte spotřebu“. Cena je jazyk ekonomiky. Šíří se neuvěřitelně rychle. To, že na Blízkém východě je problém, poznáte v řádu dnů na cenách benzínu.

Jahody v zimě

Zároveň umožňuje, aby omezené zdroje dorazily tam, kde přinesou nejvíce užitku. Pro někoho jsou jahody v zimě posedlostí, pro někoho pouze příjemnou vzpomínkou na léto. Stoupne-li v zimě cena jahod, nejvyšší cenu bude ochoten zaplatit ten, který je jimi posedlý. I za cenu, že si dá místo steaku chléb s paštikou. Ten druhý, pro kterého jsou pouze zpestřením, neobětuje steak, ale právě ty jahody. Omezené zdroje, jahody v zimě, dorazily na místo s největším užitkem.

Tržní cena umožňuje, aby se každý svobodně rozhodoval o tom, čemu dá přednost. Jestli steaku nebo jahodám. Každý z nás se rozhoduje o stovkách takových preferencí.

Jak to budou dělat, velebnosti?

Socialistické ideje, že moudrý stát je schopen rozhodovat o umístění omezených zdrojů ve společnosti lépe než svobodný jednotlivec podle tržní ceny, je fikce. Nemůže, protože je vyloučené znát desítky individuálních preferencí každého jednotlivce ve společnosti. Navíc se podmínky mění, někdy neuvěřitelně rychle.

Někdo musí rozhodovat, kdo si dá jahody v zimě. A bude muset mít nějaká pravidla rozhodování.

Ve filmu na sebe vzala roli všemohoucího Boha Kate Beckinsale. Jinak to nešlo, to byla mimořádná situace. Ale společnost má stejně jen a pouze dvě možnosti.

Buď nechá rozhodovat svobodný trh na základě tržní ceny. Anonymně a nezkorumpovatelně.

Nebo se bude snažit najít nějakou Kate Beckinsale, která bude moudře rozhodovat, co si kdo může koupit. Ale tady se chce zvolat „Podle čeho, podle čeho?“ A jak zajistíme její morální integritu?

Neustupovat! Neustupovat! Neustupovat!

Až vám budou slibovat, že omezením svobodného trhu nastane idylický ráj, neustupujte. Držte pozice. Zakopejte se. Napřed vám musí říci, podle čeho budou rozhodovat, co kdo dostane.

A když ustoupíte, může být problém se vrátit. Průměrná doba návratu je tak 40 let.