Největší humanitární mise 19. století

S přijetím zákona o zrušení britského obchodu s otroky v roce 1807 se mnoho abolicionistů domnívalo, že samotné otroctví v Americe brzy vymře. Brzy se však ukázalo, že takové naděje nejsou na místě. Otroctví se v koloniích nadále rozvíjelo a poptávka po nových otrocích spíše narůstala. Ve skutečnosti se odhaduje, že po roce 1807 byla přepravena do Ameriky až čtvrtina zotročených Afričanů.

Británie v čele diplomatického úsilí

K britskému zákazu se sice záhy připojily Spojené státy, ale ostatní koloniální mocnosti v čele se Španělskem a Francií s chutí nahradily snižující se podíl Britů. 

Po vítězství v napoleonských válkách přešla britská diplomacie do ofenzivy. Na vídeňském kongresu roku 1815 prosadila, aby se všechny zúčastněné mocnosti zavázaly podniknout kroky k mezinárodnímu zákazu obchodu s otroky. V roce 1817 Británie dosáhla dohody se Španělskem o zákazu obchodu s otroky na sever od rovníku, v roce 1818 podepsala dohodu o zákazu obchodu s otroky s Holandskem. Přes veškeré diplomatické úsilí však obchod s otroky zůstával v řadě zemí legální. Ve Francii až do revolučního roku 1848 a nejdéle se udržel v osamostatněných koloniích, jako byly Brazílie či Kuba.

Samotný zákon nestačí

Současně s přijetím zákona sice britský parlament pověřil Královské loďstvo jeho vymáháním, ale dvě lodi vyslané patrolovat pobřežní vody Afriky neměly šanci uhlídat více jak 5000 km pobřeží. Ani postupné posilování až na pět lodí úspěšnost nezvýšilo.

Obchod s otroky zůstával vysoce ziskový a pokuty zavedené zákonem stejně odradily jen málo britských majitelů otroků a obchodníků. V reakci na zákon z roku 1807 se tak rychle začal rozvíjet ilegální obchod. Mnoho otrokářských lodí se začalo plavit pod vlajkami zemí, které obchod s otroky dosud nezakázaly. Jiné se plavily pod falešnou identitou jako třeba britská loď Princ William, která byla zadržena se 109 otroky na palubě, když se vydávala za španělskou loď Markýz Romana.

Západoafrická eskadra

Teprve v roce 1815 byla zřízena Západoafrická eskadra Královského námořnictva se základnou v Sierra Leone, která se postupně rozrostla na dvacet pět lodí a dva tisíce anglických námořníků, kteří byli podporováni dalším tisícem afrických. Prosazování zákona z roku 1807 se výrazně zefektivnilo. Nakonec Královské námořnictvo v letech 1807 až 1860 zabavilo více než 1500 otrokářských lodí a osvobodilo 150 000 Afričanů.

Služba v Západoafrické eskadře byla jednou z nejtěžších a nejnebezpečnějších. Nejen tropické nemoci, ale také zabití při obsazování otrokářských lodí si vyžádaly životy téměř 2000 britských námořníků. V nejhorším roce zahynula čtvrtina posádky eskadry.

Eskadra se také musela potýkat s celou řadou opravdu těžkých výzev. Zpočátku neměla mandát zajmout otrokářskou loď a její posádku, pokud na ní nebyli otroci. I když bylo zcela zřejmé, že kontrolovaná loď je vybavena výhradně pro tento účel, chyběl ‚předmět doličný‘. Tato presumpce neviny vedla k hrůzné praxi, kdy se posádka otrokářské lodi, které hrozilo zajetí, raději zbavila důkazu a nebohé otroky hodila přes palubu.

V době plachetnic bohatí obchodníci s otroky často disponovali moderními a rychlými loďmi, které byly schopné s eskadrou úspěšně bojovat nebo jí uprchnout díky své rychlosti. Tuto technickou převahu eskadra doháněla tím, že nejlepší ze zajatých lodí byly zabaveny a zařazeny do Královského námořnictva.

Henriqueta alias HMS Black Joke

Příběh otrokářské lodi Henriqueta ilustruje realitu ilegálního obchodu s otroky a úsilí Západoafrické eskadry tomuto obchodu zamezit.

Otrokářský klipr Henriqeuta byla velmi moderní a rychlá plachetnice vyrobená po roce 1820. Poprvé byla zadržena Západoafrickou eskadrou v roce 1824, ale protože na její palubě nebyli žádní otroci, musela být vrácena majiteli, známému brazilskému obchodníkovi s otroky.

Poté vykonala nejméně 6 plaveb a přepravila do Brazílie více jak 3000 otroků. V roce 1827 byla s 569 otroky na palubě opět zajata eskadrou a eskortována do Freetownu. Následně byla loď zabavena a pod novým názvem HMS Black Joke se stala jednou z nejlepších a také nejúspěšnějších lodí Západoafrické eskadry.

V následujících pěti letech zadržela HMS Black Joke nejméně 15 otrokářských lodí a z jejich palub osvobodila přes 4000 otroků. Její lodní deník je dramatické čtení o několikadenních honičkách, dělostřeleckých soubojích i dobývání otrokářských lodí vyloděním na jejich palubu. O zabitých, zraněných a na nemoci umírajících britských námořnících, ale také o pozorování otroků hozených přes palubu nebo o útrapách při eskortování vysílených, nemocných a umírajících otroků na základnu v Sierra Leone.

Největší humanitární mise v dějinách?

Naše civilizace otroctví nevynalezla a jistě nese svoji část odpovědnosti za masové využívání otrocké práce v moderních dějinách. Zároveň jako jediná nejen dospěla k morálnímu rozhodnutí otroctví ukončit, ale navíc neváhala nasadit obrovské materiální a lidské prostředky k prosazení tohoto rozhodnutí v mezinárodním měřítku.

Působení Západoafrické eskadry, které lze považovat za největší humanitární misi nejen 19. století, je toho nesporným důkazem.