Takový je návrh metodiky sestavování argentinského rozpočtu, který předložil parlamentu ke schválení prezident Javier Milei. Zároveň připomněl poslancům, proč se Argentina stala z jedné z nejbohatších zemí světa chronickým neplatičem.

Tato věta zazněla v argentinském parlamentu tento týden, když prezident Javier Milei představoval poslancům rozpočet na rok 2025. Jeho projev je jednoduchou a zajímavou lekcí z ekonomie a povzbudivou demonstrací toho, že ještě existují politici, kteří se nebojí.

Doslovné výroky politiků, kteří jsou označováni jako pravicoví extrémisté nejhrubšího zrna. Posoudit, nakolik jsou jejich názory extrémní, může každý sám.

Zrušili ministerstvo pro gender a zřídili ministerstvo pro rušení regulací. Plus další zprávy ze země nekonečných pamp a šťavnatých steaků.

Američané se bojí přispívat na kampaň republikánského kandidáta, nepokoje v Gruzii a španělsko-argentinská roztržka s komentářem, který si nebere servítky.

Argentinský prezident oznámil výsledky hospodaření státu za první kvartál. Státní finance se za tři měsíce dostaly z deficitu do přebytku. Vláda začala rušit různé státní agentury a snížila počet úředníků. A nebojí se dezinformací.

Javier Milei přesvědčoval a vzdělával argentinskou veřejnost více než deset let. Nakonec mu uvěřili, že individuální svoboda je lepší než zkorumpovaný stát. Dal lidem alespoň naději.

Titulek není zavádějící, jen samozřejmě bulvární. V tomto případě ovšem nešlo odolat. Nový argentinský prezident je ve funkci od prosince loňského roku. V kongresu leží jeho návrh zákona o deregulaci ekonomiky a argentinský rozpočet byl v lednu poprvé za 12 let v plusu.

V Davosu probíhá setkání Světového ekonomického fóra, na kterém se sešli političtí a podnikatelští lídři z celého světa. Malá ukázka ze dvou z těch mnoha projevů, které ve Švýcarsku zazněly: argentinský prezident Javier Milei a Ursula von der Leyen.

V druhém kole argentinských prezidentských voleb s přehledem zvítězil ekonom Javier Milei. Média ho označují za představitele extrémní pravice, on sám se prezentuje jako zastánce rakouské ekonomické školy, tedy minimálního státu. Jeho projevy jsou něco jako rána přímo mezi oči.