Američané podporují redukci státních výdajů, zábavný skandál v CIA, o povoleném vměšování do voleb a názorový obrat ve Washington Post. Ve Francii zakázali konzervativní televizi, v Británii musel Apple omezit šifrování dat ukládaných v cloudu a v Německu po volbách opět prosazují otevřené hranice.

Čínský prezident Si Ťin-Pching se setkal se svým americkým protějškem v San Francisku. Jedním z témat byla klimatická krize. Na jednoduché zobrazení postojů obou aktérů stačí jediný graf.

Čínská kulturní revoluce je nepřeberným zdrojem historických zkušeností aneb jak historicky končí boj proti dezinformacím.

Během čínské kulturní revoluce v šedesátých letech minulého století využil Mao Ce-tung revolučními myšlenkami odkojené studenty, aby rozpoutali několik let trvající boj proti všemu tradičnímu. Studentské Rudé gardy od něj dostaly volnou ruku zničit prakticky cokoli.

„ Divide et impera” neboli „rozděl a panuj” je politická strategie, kterou historici připisují římskému Juliu Caesarovi. K dokonalosti ji ovšem dotáhl Mao Ce-tung během čínské kulturní revoluce. Jakákoli podobnost s čímkoli je vyloučena.

Všichni mohou říkat, co si myslí, noviny o tom napíšou, lidé si to přečtou a pak si na to udělají nějaký názor. Vědí, že výběrem informací lze hodně věcí ovlivnit, a proto se nespoléhají jen na jeden informační kanál. Na konci by měl zvítězit nejpřesvědčivější argument.

Dva příběhy o státní politice a jejích nezamýšlených důsledcích, které by ovšem byly každému jasné, kdyby byla diskuze o různých řešeních problému povolena.

Takzvané „Hnutí sta květů” bylo období svobody slova v Číně v minulém století. Jak dlouho asi tak trvalo a jak skončilo?

Aneb jak málo stačilo k odvrácení hladomoru v Číně. 18 rolníků se sešlo v hliněné chýši bez elektřiny a otiskli palec na několikastránkovou dohodu. To je příběh konce hladovění čínské vesnice Siao-kang z roku 1978.

Tajná zpráva, kterou si nechal vypracovat Pentagon, měla za cíl zjistit, jak může Amerika v geopolitickém zápase s Čínou využít jejího rasismu. Laický čtenář po přečtení zprávy dospěje spíše k závěru, že je pro Čínu výhodou, že multikulturalismus neřeší.