Věda trpí globální vlnou podvodného výzkumu a šířící se korupce. V minulém roce bylo staženo rekordní množství vědeckých článků pro vážné pochyby o jejich kvalitě. Nový skandál kolem výzkumu Alzheimerovy choroby a farmaceutické firmy platí odborné recenzenty článků.

Seznam vládních dezinformací, které média usilovně kryjí tím, že o některých věcech záměrně neinformují, je delší, než by měl být ve svobodné společnosti, kde si každý může vybrat, co si přečte a čemu bude chtít věřit. Jejich v podstatě náhodný výběr.

Příběh o renomovaných vědcích, kteří za peníze cukerné lobby napsali odborný článek, jenž popíral škodlivost nadměrné konzumace cukru a označoval za jediného viníka srdečních onemocnění živočišné tuky. Aneb o zdravotnických doporučeních možná postavených na zmanipulované vědě.

Letem světem o aktuálních soudních sporech, nových informacích a zarputilé snaze všech zainteresovaných nezveřejňovat žádná data, neboť takový přístup vzbuzuje zřejmě největší důvěru.

Tento měsíc americký soud rozhodl, že lékaři mohou předepisovat lék Ivermectin na léčbu nemoci Covid-19. Lék, za jehož objev dostali autoři Nobelovu cenu a který za desítky let zachránil miliony životů, se stal terčem negativní kampaně úřadů, jejímž cílem bylo zabránit jeho užití během pandemie.

Je to jeden z největších lékařských skandálů století. Šéf unijního lékařského výboru obvinil farmaceutické firmy z organizace kampaně na vyvolání paniky a ovlivňování rozhodnutí Světové zdravotnické organizace. Tohle zaznělo v roce 2010 při pandemii prasečí chřipky. A jak to bylo dále?

Před více než dvěma sty lety přišli dvě osobnosti doby osvícenství se dvěma jednoduchými koncepty politického rozhodování. Jejich školní případovou studii je možné sledovat ve Velké Británii, kde aktuálně rozebírají, jak úspěšná byla vláda expertů během pandemie.

Americký Nejvyšší soud rozhodoval minulý týden o platnosti úřednických dekretů přijatých jako součást protipandemických opatření. V odůvodnění rozsudku soudce Neil Gorsuch kritizuje vládu úředníků, kteří se za pomoci strachu dostali k nekontrolované moci. Platí obecně pro každou demokracii.

Všichni mohou říkat, co si myslí, noviny o tom napíšou, lidé si to přečtou a pak si na to udělají nějaký názor. Vědí, že výběrem informací lze hodně věcí ovlivnit, a proto se nespoléhají jen na jeden informační kanál. Na konci by měl zvítězit nejpřesvědčivější argument.

Nicméně výjimky existují. Švédská ministryně školství napsala do anglických novin, proč se rozhodla nechat během pandemie školy otevřené a jak těžké bylo jít proti všem.