Důvěra Američanů v kvalitu zpravodajství médií hlavního proudu je na historickém minimu. Sledovanost televizí dále padá a jejich schopnost formovat veřejné mínění je ta tam. Média lhala a lžou. Proto ztratila důvěru. Američany už nebaví spoléhat se na jeden zdroj informací. Sláva! Jak k tomu došlo?

Desatero zpráv ze světa, které zůstaly v pozadí. Od regulací EU přes předvolební debatu v USA až po páteční bulvár.

Aneb co se událo na světovém bojišti mezi spojenými armádami cenzorů a partyzánskými oddíly bojovníků za svobodu vyjadřovat jiné názory, vykřikovat kraviny nebo prostě jen tak říkat, co člověku zrovna vytane na mysli. Včetně zábavných předvolebních videí.

Na obranu všech slušných lidí, kteří musí opakovaně snášet nelichotivé výrazy, přestože jejich jediným „hříchem” je jiný názor. Ozvat se přitom nemohou, protože kdyby jim přitom něco ujelo, hrozil by jim trest za jakýsi nenávistný výrok, jehož definice snese velké věci.

Téměř neexistuje činnost, která by nebyla nějakým způsobem regulována, ale přesto existuje jeden obor zcela zásadního významu, který je regulací prost.

Anglie začíná připomínat policejní stát. Soudy posílají občany do vězení na dlouhé měsíce za pouhý příspěvek na internetu. Potrestány mají být i osoby, které demonstracím pouze přihlížejí z chodníku. A o dopisu Evropské unie Elonu Muskovi.

Takto byla zpětně hodnocena kampaň, kterou při vstupu USA do první světové války rozjela americká vláda. Změnila fungování tisku, který se naučil spoléhat na vládní tisková prohlášení. Nejfalešnější zprávy vydávali tehdy horliví novináři.

Americká vláda ví, že cenzura je ústavně nepřípustná. Tak si najala americké univerzity, aby v jejím zastoupení říkaly sociálním sítím, co mají smazat. Zásadně šlo vždy o příspěvky konzervativních autorů. Zhruba takto by se dala shrnout kongresová zpráva z tohoto týdne.

Soudní spor, který vešel do historie pod jménem obžalovaného tiskaře Johna Zengera, je jednou z nejdůležitějších událostí, která formovala americký názor na svobodu slova. Nabízí zajímavé historické paralely.

Ano, téměř takhle doslova to napsal jeden z největších básníků historie John Milton. Ve své slavné řeči v anglickém parlamentu, ve které brojil proti tehdejšímu cenzurnímu zákonu.