Na oslavu všech odvážných mužů a žen, kteří se vzdají nejnávykovější drogy na světě, pravidelného příjmu, a jdou zkusit svoje štěstí v loterii svobodného trhu. Před sto lety napsal americký ekonom knihu, ve které upozorňuje na to, že budou čelit více než jen riziku.

Západní civilizace dosáhla svých úspěchů i proto, že měla k dispozici dva nejmocnější nástroje na rychlou nápravu chybných rozhodnutí. Progresivní levice se usilovně snaží je eliminovat, a proto budou škody výrazně vyšší a náprava přijde později.

Několik možná zajímavých myšlenek odjinud.

Barack Obama uvedl mistrně do praxe teorii frankfurtské školy o klíčové roli minorit pro progresivní transformaci společnosti. Místo toho, aby propagoval myšlenku, že když mohl uspět on, může uspět každý, vytáhl kartu systémového rasismu.

Levicové ideologii se podařilo dosáhnout marketingových úspěchů, o kterých se jejich názorovým protivníkům ani nesní. Ze zisku udělali problematické dítě vyvolávající sociální nerovnost a pro dva klíčové ekonomické systémy vymysleli zavádějící názvy.

Když americký Nejvyšší soud označil přijímání na vysoké školy na základě rasy za protiústavní, řada zastánců progresivního vidění světa tvrdila, že to je chyba. Ve zdůvodnění rozsudku napsal soudce Thomas, že boj za práva menšin je pouze snahou o získání větších pravomocí pro sociální inženýrství.

Začněte jim dávat něco zadarmo. Esej na dané téma napsal kdysi novinář Leonard Read. Důkazem, že na tom něco bude, jsou výsledky americké války proti chudobě nebo zkušenost Švédska z druhé poloviny minulého století.

Návrh zákona, podle kterého by měl stát ručit za příjem z nájmu, je učebnicovým příkladem nejméně čtyř principů sociálního inženýrství a ukázkou takzvané zákonné loupeže, jejíž definice spatřila světlo světa před dvěma sty lety.

Železný zákon oligarchie, který spatřil světlo světa na počátku minulého století, říká, že všechny formy organizací bez ohledu na to, jak demokraticky se na počátku tváří, se nevyhnutelně vyvinou v oligarchii, kterou ovládají její vůdci.

Již po staletí řada významných osobností tvrdí, že ano. Filozof David Hume nebo nobelista Ronald Coase. Aneb o podceňování selského rozumu a nebezpečných vědcích, kteří říkají, že by ostatní měli něco udělat.