Americká občanská válka a otroctví

Americká občanská válka vypukla z mnoha vážných příčin. Mezi hlavní z nich patřily otázky práv jednotlivých států a role federální vlády, snaha o zachování Unie, spory o hospodářskou politiku a cla. Všechny tyto příčiny však byly neoddělitelně spjaty s institucí otroctví, která navíc zemi rozdělila na dva zcela odlišné hospodářské a společenské celky – svobodný Sever a otrokářský Jih.

Již od svého vzniku byla Unie morálně rozpolcena mezi ideálem svobodné společnosti a přetrvávajícím institutem otroctví. Thomas Jefferson v dopise příteli napsal: „... je to jak držet vlka za uši, nemůžeš ho držet, ani bezpečně pustit“. Na konci 18. století mohli jeho odpůrci doufat, že otroctví postupně samo vymizí, neboť hlavními plodinami na otrockých plantážích byly cukrová třtina, káva a tabák, kterým se na americké pevnině ve srovnání s karibskými ostrovy nedařilo. Vše se radikálně změnilo díky bavlně a novým strojům na její zpracování. V roce 1830 tvořila bavlna více jak polovinu celého exportu USA.

Země rozpolcená otroctvím

Sever a Jih se tak od sebe vzdalovaly nejen v otázce otroctví, ale v celkovém způsobu života i v politických a hospodářkých prioritách.

Na severu se společnost rychle industrializovala. Tisíce nových přistěhovalců představovaly bohatý zdroj levné pracovní síly, která zásobovala továrny. Podnikatelé v rychle se rozvíjejícím průmyslu požadovali ochranu před levným průmyslovým zbožím dováženým z Evropy.

Jih zůstával regionem malých měst a velkých plantáží. Bavlnářská říše závisela na otrocké práci a levném evropském dovozu. Jih se začal obávat, že pokud by Sever někdy v Kongresu získal kontrolu, prosadil by cla, která by Jih zničila. Jižané se začali spoléhat na koncept suverenity států a rozvolnění Unie jako prostředek vlastní ochrany.

V tom je utvrzoval i spor o to, zda má mít pravomoc povolit či zakázat otroctví na území západních teritorií federální vláda, nebo nově vznikající státy. Tato vášnivá debata trvala desítky let a vyústila v řadu kompromisů. Ty však neřešily základní problém a prostor k dalším kompromisům se postupně vyčerpal, jak ukázal krvavý střet zastánců a odpůrců otroctví v místní občanské válce o charakter státu Kansas zakončený pokusem Johna Browna vyzbrojit otroky a vyvolat krvavé povstání.

Prezidentské volby 1860

Otázka otroctví, a zejména otroctví v teritoriích, dominovala prezidentským volbám v roce 1860. Nedávno vytvořená Republikánská strana sdružovala zastánce zrušení otroctví na těchto územích a nominovala Abrahama Lincolna. Demokratická strana, která dominovala americké politice v padesátých letech, se rozdělila do dvou proudů. Severní demokraté nominovali Stephena A. Douglase a zastávali pozici suverenity nově vznikajících států, jejichž občané mají sami rozhodnout o charakteru jejich státu. Jižní demokraté nominovali Johna C. Breckenridgea a prosazovali ochranu otroctví v otrokářských státech i jeho rozšíření do nových teritorií.

Vítězem voleb se stal republikán Abraham Lincoln, i když v 10 jižanských státech nebyl ani uveden na hlasovacím lístku.

Vznik Konfederace

V reakci na jeho zvolení Jižní Karolína ihned vystoupila z Unie, brzy následovaná dalšími 6 státy tzv. hlubokého Jihu. Byla založena Konfederace států amerických v čele s prezidentem Jeffersonem Davisem.

Zástupci Mississipi své rozhodnutí opustit Unii zdůvodnili velmi jasně: „Naše pozice je důkladně svázána s institucí otroctví ... V Unii, pokud bychom v ní dále setrvali, nás čeká úplné podrobení. Není to otázka volby, ale nutnosti. Musíme se buď podrobit degradaci a ztrátě majetku v hodnotě čtyř miliard [odhadovaná celková tržní hodnota otroků], nebo se musíme odtrhnout od Unie vytvořené našimi otci, abychom ochránili tento i další majetek.“

Lincoln stále doufal, že dosáhne mírového řešení, ale když se v dubnu 1861 rozhodl posílit posádku pevnosti Fort Sumter v přístavu Charleston, síly Konfederace začaly pevnost ostřelovat. Lincolnova mobilizace k potlačení povstání přiměla Virginii, Severní Karolínu, Tennessee a Arkansas, aby se připojily ke Konfederaci. Vypukla americká občanská válka.

Válečný kontraband

Sever zpočátku odmítal přijmout služby černých dobrovolníků i osvobozených otroků. Přetrvával respekt k právu a soukromému vlastnictví, který nabral kuriozní podobu v případě mnoha otroků, kteří prchli na území Unie. Zpočátku byli v souladu s platnou legislativou vraceni svým majitelům, i když je Jih používal na podporu válečného úsilí proti Unii. Černí otroci byli nuceni stavět opevnění, pracovat v továrnách a zbrojnicích. V srpnu 1861 Kongres prohlásil uprchlé otroky za ‚válečný kontraband‘. Pokud se zjistilo, že jejich práce využívala Konfederace, stali se bývalí otroci konfiskovaným majetkem Unie, ale v podstatě byli osvobozeni.

Lincoln trval na tom, že válka se nevede za zrušení otroctví, ale kvůli zachování Unie. Až průběh války jej přesvědčil, že nastala příležitost vypořádat se s touto institucí, která odporovala ideálům svobodné společnosti. Přesto s připraveným Prohlášením o emancipaci otroků čekal několik měsíců na dobu, kdy Unie začne vítězit. Nechtěl připustit, aby byla Unie nařčena, že vítězství dosáhla tím, že vyzbrojila bývalé otroky. Až s Prohlášením platným od ledna 1863 začali do unijní armády vstupovat Afroameričané. Na konci války jich na straně Unie bojovalo na 180 tisíc.

Výsledek občanské války

Sever v občanské válce zvítězil. Za cenu 620 000 padlých vojáků obnovilo jeho vítězství jednotu USA a určilo, že všichni Američané budou svobodní. Svoboda 4 miliónů černých otroků byla stvrzena 13. dodatkem americké Ústavy ratifikovaným v prosinci 1865. Sám Lincoln se tohoto okamžiku nedožil, když v dubnu podlehl atentátu spáchanému fanatickým stoupencem poraženého Jihu, Johnem Wilkesem Boothem.