Apokalypsa a naděje

Kniha Apokalypsa Pseudo-Metodějova je z konce sedmého století n.l. Snaží se vysvětlit události po dobytí části Blízkého východu islámskými vojsky a získala si velkou popularitu ve středověku. Lidé v Evropě se k ní vraceli ještě stovky let po jejím napsání a hledali v ní vysvětlení pro svůj osud.

Zaplať, nebo přestup

V bitvě u Jarmúku v roce 636 n.l. rozdrtila muslimská armáda křesťanská vojska a dobyla rozsáhlá území Blízkého východu. Krátce poté vstoupila do Jeruzaléma.

Knihu Apokalypsa napsal neznámý syrský mnich jako reakci na těžký úděl křesťanů, kteří se masově vzdávali své víry, aby se vyhnuli dani džizja. Ta je vybírána od všech jinověrců na území pod vládou muslimů. Původně byla určena zejména pro křesťany a židy, ale později zahrnovala například i budhisty. Jinověrci v islámském státě mají název „dhimmi”.

Historik Paul Fregosi píše, že křesťané byli především „dojnou krávou”. Jiná historická kniha uvádí, že daň džizja byla vybírána se znevážení a ponížením, které dosáhl výběrčí daně tím, že při výběru daně udeřil „dhimmi” do hlavy nebo zadní části krku.

Ponižování při výběru daně má oporu v Koránu, neboť v súře 9:29 se píše: Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha, dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi”. (Zkráceno, překlad z české verze Koránu vydané v roce 2007.)

Apokalypsa

V kapitole 11 popisuje autor knihy Apokalypsa Pseudo-Metodějova pocity křesťanů:

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Země syrská se stane pouští a bude zruinována a ti, kdož v ní žijí, zahynou mečem. Řecko bude zničeno a její obyvatelé buď zajati, nebo skončí pod ostřím meče. Východní Egypt a Sýrie budou uvrženy do bezmezného utrpení a budou muset neúnavně sloužit. 

Zaslíbená země bude zaplavena muži ze všech nebeských stran, budou množstvím připomínat kobylky a přijde hladomor a srdce dobyvatelů bude euforické a naplněno arogancí.

Hory a pouště, ryby a dřevo

Zpustošená města zbavená svých obyvatel jim budou patřit. Budou si nárokovat hory a pouště. A ryby z moří a dřevo z lesů a prach země a kameny a produkty země budou jejich. 

Nebudou mít soucit s chudými a nemajetnými, neprokáží žádnou úctu stáří a budou utlačovat chudáky. Každý člověk bude zachvácen strachem a ohlušen tichem, nemaje sílu zeptat se, co je tohle a co je tamto.

Muži budou vyhnáni, zvířata přijdou nazmar, porazí všechny stromy v lese a zmizí krása hor. Města budou zpustošena, krajina bude neprůchozí v době slábnoucí humanity a země bude potřísněna krví a nebude plodit. 

Děti pouště

Neboť tito muži nejsou barbaři, kteří vládnou jako tyrané, ale děti pouště. A až přijde čas, kdy začnou vycházet z pouště, zapíchnou do těhotných žen svůj meč, vytrhnou z rukou matek jejich děti a praští s nimi o zem a děti se stanou potravou pro zvěř. 

Zavraždí kněze poté, co je zneuctí ve svatyních, a půjdou do postele s ženami na posvátných a svatých místech. Křesťanský rod projde ohněm zkoušky.

Tolik úryvky z kapitoly 11 knihy Apokalypsa Pseudo-Metodějova.

Janova kronika

Druhým významným textem, který přináší svědectví o údělu křesťanů po expanzi islámu, je Janova kronika.

Napsal ji významný koptský biskup, který žil v druhé polovině sedmého století n.l. Jeho kronika, přestože se nedochovala kompletní, má velkou hodnotu pro všechny egyptology a přináší očité svědectví pádu Egypta do rukou muslimů. Země, která byla do té doby tisíc let pod vlivem křesťanství. V kronice popisuje biskup Jan krutosti dobyvatelů:

Překlad autor.

Synové Izmaele (pozn. autora: biblické označení pro muslimy) přišli a bez milosti zavraždili velitele armády a všechny jeho pobočníky. Donutili město, aby otevřelo své brány, a dali ochutnat ostří meče všem těm, kteří se vzdali, a neušetřili nikoho, ani staré muže, děti nebo ženy. 

Přestaňme nyní s popisem, neboť je nemožné vylíčit všechny hanebnosti spáchané muslimy po dobytí ostrova Nakius a také hrůzy, kterých se dopustili ve městě Caesarea v Palestině.

Píše se v Janově kronice.

Naděje

Kniha Apokalypsa přináší v posledních dvou kapitolách poselství naděje. V okamžiku, kdy „lidé již nebudou doufat v záchranu či spásu”, povstane římský král a „probudí se jako muž po spánku v opici”. „A potom v zemi, která byla jimi zdevastována, nastane mír. V míru budou lidé žít na zemi v radosti a blahu, jíst a pít, uzavírat sňatky, stavět domy a v jejich srdcích nebude strachu.”

Syrzdarma je pouze vlastní tvorba bez reklam na rychlé zbohatnutí. Máte-li chuť mírně zchudnout, potěší nás každý příspěvek. Děkujeme, odkaz viz níže.